O knize: 2016 / Má zvláštní slovo – „Ilsebill“. Když od ní máma, táta nebo starší opravdu, opravdu něco chtějí, řeknou to. Jaký nesmysl, protože ze své intonace ví, co tito lidé potřebují! Je to prostě kočka, ale je chytrá a všímavá - alespoň chytřejší a pozornější než štěně, které si nedávno přivezli. Nebo to dítě, které se jednoho dne objevilo doma a neustále křičelo. Jaká hloupá stvoření jsou tito psi a děti „Jen kočka“ jménem Ilsebill vylévá ze čtenáře duši: o tom, co má a nemá ráda, o podivných lidských rituálech a svátcích a samozřejmě o tom hlavním! věc - o jídle. Kočičí myšlenky „nahrála“ švýcarská spisovatelka Hannah Johansen, mnohonásobná vítězka prestižních evropských literárních cen. Začínala jako překladatelka americké experimentální literatury – a to na ni zjevně mělo vliv: Hannah umí „zabalit“ bizarní nápad do efektní podoby. V letech 1980 až 2007 získalo tucet jejích knih prestižní literární ocenění ve Švýcarsku a Německu. Spisovatelova díla nebyla dříve přeložena do ruštiny, příběh nepokračuje, ale svým způsobem doplňuje knihu Jutty Richterové „Jsem jen pes“, která byla dříve publikována v Compass Guide. Každé dítě si asi chtělo představit, co si o nás lidech myslí naši mazlíčci, a knížky jako tato jsou dobrým začátkem fantazie na toto téma. Kdo má bujnou fantazii, vymyslí fascinující pokračování kočičího nebo psího deníku..